Koučovací ateliér

Místo pro rozhovor. Pro zastavení. Pro hledání vlastní cesty

Když jsem v září 2018 otevřel dveře svého Koučovacího ateliéru, chtěl jsem vytvořit místo, které bude trochu jiné. Ne kancelář ani poradnu, kam člověk přichází pro návod, co má dělat. Chtěl jsem vytvořit prostor nad střechami vinohradských činžáků, kde je možné na chvíli vystoupit z každodenního tempa, odložit pracovní i životní role a věnovat pozornost tomu, co se právě odehrává uvnitř nás.

Slovo ateliér jsem si nevybral náhodou. Vždy jsem ho vnímal jako místo, kde něco vzniká. Místo, kde je možné hledat, zkoušet, dívat se na věci z různých úhlů, něco opustit a něco nového vytvořit. Místo, kde nemusí být vše předem jasné a kde může být cesta k výsledku stejně důležitá jako výsledek samotný.

A právě tak vnímám i koučování.

Za léta existence Koučovacího ateliéru jeho dveřmi prošli lidé s nejrůznějšími příběhy. Manažeři, kteří vedou druhé, lidé stojící před důležitým rozhodnutím nebo změnou, ti, kteří jsou na začátku své profesní cesty, i ti, kteří po mnoha letech úspěšné kariéry přemýšlejí, zda je cesta, po které kráčejí, stále skutečně jejich.

Přicházejí s otázkami týkajícími se práce, vztahů, vedení lidí, změn, odpovědnosti, smyslu i vlastní budoucnosti. Někdy ale přicházejí jen s neurčitým pocitem, že něco už není tak, jak by chtěli. Nevědí přesně, co potřebují změnit ani kam by se chtěli vydat. A i to pro začátek stačí.

Nemám pro vás hotové odpovědi

Po letech koučování vím, že úkolem dobrého kouče je vytvořit takové podmínky, aby člověk mohl začít objevovat svou vlastní cestu.

Proto se ptám a naslouchám. Někdy vracím člověku jeho vlastní slova, nabízím jiný úhel pohledu nebo si všímám něčeho, co v rozhovoru zaznělo jen mimochodem. A někdy také toho, co zůstalo nevyslovené.

Nesnažím se hodnotit ani přesvědčovat, že existuje jedna správná cesta. Neradím tam, kde může vzniknout vlastní odpověď. Právě odpovědi, ke kterým člověk dospěje sám, mají podle mé zkušenosti mnohem větší sílu než dobře míněná rada někoho druhého.

Bezpečný prostor pro otevřený rozhovor

Základem mé práce je důvěra. Koučovací rozhovor by měl být místem, kde člověk nemusí být silný, výkonný ani dokonale připravený. Může přemýšlet nahlas, pochybovat, něco nevědět nebo změnit názor. Může si dovolit vyslovit i to, co dlouho odkládal, protože v běžném životě na to nebyl čas ani prostor.

Právě v takovém rozhovoru se někdy objeví velmi jednoduché, a přesto důležité otázky. Co vlastně chci? Proč dělám to, co dělám? Co mi dnes dává smysl? Co už nepotřebuji? Co potřebuji změnit? A čeho se možná bojím, když o té změně přemýšlím?

Koučování pro mě proto nezačíná odpovědí. Začíná okamžikem, kdy si člověk dovolí položit skutečnou otázku a má dostatek bezpečí i času, aby před ní nemusel utéct.

Každý rozhovor je jiný

Do ateliéru nepřichází „klientský případ“. Přichází člověk se svým vlastním příběhem, zkušenostmi, očekáváními, pochybnostmi i způsobem, jakým se dívá na svět. Proto nemám jeden univerzální postup, který bych používal bez ohledu na to, kdo sedí naproti mně.

Některé rozhovory jsou velmi konkrétní a vedou k rozhodnutí nebo dalšímu kroku. Jiné potřebují více času, prostoru pro přemýšlení a někdy i ticha. Někdy pracujeme s profesní situací, jindy se pracovní téma přirozeně dotkne života mimo práci. Člověka totiž nelze jednoduše rozdělit na pracovní a soukromou část. Do rozhovoru si vždy přinášíme něco ze svého celého příběhu.

Možná právě proto mě koučování ani po letech nepřestává fascinovat. Každý člověk přichází s jiným příběhem a každý rozhovor může otevřít něco, co na jeho začátku nebylo vůbec vidět.

Individuálně, i s týmy ve firmách

Koučovací ateliér dnes není jen místem individuálních setkání. Pracuji také s manažery a jejich týmy, provázím týmová setkání a workshopy i chvíle, kdy je potřeba se společně zastavit a podívat se na to, jak spolu lidé skutečně fungují.

Také při práci s týmy vycházím ze stejného principu jako při individuálním koučování. Věřím v sílu dobrých otázek, otevřeného rozhovoru a prostředí, ve kterém mohou lidé bezpečně pojmenovat nejen to, co funguje, ale i to, co je obtížné, co se nedaří nebo co už dlouho zůstává nevyslovené.

Čím déle s lidmi pracuji, tím více si uvědomuji, kolik energie někdy věnujeme hledání dalších řešení, nových postupů a vyššího výkonu. Přitom to nejdůležitější může začít mnohem jednodušeji – tím, že se zastavíme a skutečně se podíváme na to, kde právě jsme.

Koučovací ateliér je pro mě právě takovým místem. Místem, kde není potřeba přicházet s hotovou odpovědí ani přesnou představou o tom, kam má rozhovor vést. Stačí přijít s ochotou podívat se na svůj příběh, svou situaci nebo vyslovit svou otázku znovu – a možná trochu jinak.